Vaše názory

Váš názor na.. Sebepoškozování

24. července 2010 v 20:32 | Adorable Foxy
Když jsem začínala psát článek na tohle moje další téma, stáhlo se mi hrdlo.

Hodně lidí si neuvědomuje, jak závažná a nebezpečná věc jako sebepoškozování je. Jak si někdo může schváně vědomě ubližovat? Já jsem hodně citlivý člověk špatně snášející bolest, pomale nevydržím injekci, chce se mi zvracet z krve, bojím se, abych si neublížila, když něco krájím ostrým nožem. Nikdy, opravdu nikdy, byl nemohla úmyslně vzít žiletku nebo nůž a pořezat si zápěstí. Už jen při pomyšlení na to, jak ze mě ve zlomku sekundy začne stříkat krev jak z vodovodu, mě berou mdloby. Možná ti lidé, kteří to dělají, mají nějaké závažné důvody. Konec lásky, problémy doma nebo ve škole, nikdo je nemá rád.. Ale to přece není hned tak vážný důvod si takhle škaredě ubližovat! Myslíte, že já nikdy nemám depresi? Že já si taky někdy přeju raději nežít, když se naši hádají, rozejdu se s někým, zradí mě kamarádka..?! Ale přece to hnedka neřeším takhle, protože vím, že v životě bude i hůř a nějaký pitomý kluk bude jenom jako zrnko písku v poušti z toho, co ještě v životě špatného zažiju. Člověk to nemá hnedka vzdávat po prvním neúspěchu nebo porážce. Naopak, má mu to dodat další sílu žít. Víte, já se již několik let řídím tímto heslem: ,,Dum spiro, spero." Je to latinsky a v českém překladu to znamená ,,Dokud dýchám, doufám." Jednoduché, ale přesto výstižné. Někdo prostě ty důvody má a rozhodl se je takhle hloupě a drasticky řešit. Každý nepřemýšlí hnedka o sebevraždě, řeže se třeba jenom proto, že mu to přináší jakýsi pocit osvobození, že ta krev doslova vynese ty špatné pocity a smutek z jeho těla. Možná se vám duševně udělá na chvíli líp, ale co bude následovat? Zase další a další rána ve vašem srdci a další rána ruku v ruce s jizvou. Pokud někoho takového znáte, kdo se sebepoškozuje, můžete usoudit, že z kdysi energického a veselého člověka je teď smutná troska schovávajíc se v tričku s dlouhým rukávem. Nemůžu vám dát nějakou zaručenou radu, jak takového člověka odradit od sebepožkozování. Ale jedno vím jistě - jsou teď velmi citliví a náchylní na každou pomocnou ruku, která se jim nabídne. Mají pocit, že to umí vyřešit sami, přitom přátelská podpora je to jediné, co jim může alespoň trochu pomoct a dodat ještě částečnou chuť do života. Tito lidé potřebují pomocnou ruku, vaše objetí a né výsměch nebo jakési štítění. Jsou to lidé, kteří potřebují pomoc a odklonit se od takto závažné a velmi špatné věci. Většina to řeší tak, že se prostě dotáhnou k psychologovi a čekají hned modré z nebe, když jim nakecá něco o sebedůvěře. Co to proboha je? Dobře, některý vám třeba na chvilku uleví, když si řeknete při pohledu na nůž nebo žiletku něco špatného, ale problém byste měli řešit hlavně sami se sebou. Sednout si a nad vším popřemýšlet, jestli si vaše tělo opravdu tento brutální čin dál zaslouží a nebo jestli má ještě jednu šanci. Lidi, je to na vás. Jen a jen vy rozhodujete o svojí činnosti a o svém životě. Myslete na to, ať neuděláte něco, co vás bude v budoucnu mrzet.

Je to vše, vím, že tam třeba nedávám nějaké rady, ale to nebyla ta pointa. Chtěla jsem jenom čistě hypoteticky vyložit svůj stručný názor na to.

Váš názor na.. Vychloubání

23. července 2010 v 10:47 | Adorable Foxy
Dlouho jsem přemýšlela o tom, co bych tak mohla napsat do této rubriky. Až pak mě napadla docela všední věc, kterou denodenně musím poslouchat.. Ano, řeč je o vychloubání.
Proč zrovna tohle téma? Chtěla jsem jenom upozornit na to, že ne každý to musí zkousnout. Já osobně vychloubání nenávidím a proto to ani nedělám. Totiž - nedělám druhým to, co nechci, aby oni dělali mě. Tímhle heslem se řídím a proto se ani tak často nestávám terčem nějakých poznámek nebo urážek. Jasně, čas od času si ze mě někdo vystřelí, ale jak už jsem psala, nic si z toho nedělám. Ale teď už k tomu vychloubání. Máte nový mobil? Jasně, to je určitě super, ale proč to druhým hnedka říkáte? Proč jmenujete všechny funkce, jak je to skvělá věcička a samozřejmě nezapomenete zmínit jeho cenu, ale to samozřejmě vašemu tatíčkovi, který má dost tučné konto, nevadí. Myslíte si, že tím druhé oslníte? No tak to jste úplně vedle. Maximálně je naštvete a otrávíte. Tohle se děje v poslední době hlavně mezi kamarádkami. Taky se mě to stává. Jedou třeba nakupovat a hned druhý den, když jdeme třeba ven, se musí chlubit se svým tričkem a novýma kraťasama a samozřejmě i bundou z pravý kůže. Lidi, tohle se prostě nedělá. Přece vám taky není příjemné poslouchat cizí vychloubání, kde kdo byl, co tam dělal a bla bla bla.. Když se vás někdo zeptá, co sis koupit, tak jasně - neřeknete mu přece nic. Můžete mu úplně v pohodě říct třeba tričko, ale cenu a podobně si nechejte pro sebe. Kdyby takhle něco začal valit do vás - no, neříkejte, že byste si v duchu nemysleli to své, že ano? I kdyby jste dostali mobil za padesát tisíc, měli boty na 100 cm podpatku a brýle od D&G, nemusíte se s tím hnedka chvástat. Prostě buďte rádi, že to máte a ostatní si toho sami všimnou, až to budete mít třeba na sobě. No, to je asi tak všechno, co bych k tomu chtěla napsat.. Vy už pište své názory, kladné i záporné ;)

http://i.lidovky.cz/09/033/lngal/GLU2a0107_hadka.jpg
 
 

Reklama